Belgie

Divadýlko Mrak v Bruselu 2022

Jak se to tak podařilo, že jste si zahráli v Belgii?

Ono to nebylo jen tak z ničeho nic. V době lockdownu, kdy jsme nemohli hrát, protože divadla byla zavřená, jsme byli osloveni, abychom natočili naši pohádku pro Školu bez hranic v Bruselu. Shodou okolností jsme tehdy měli hrát v Dusíkově divadle v Čáslavi, jenže tam nemohlo tam být publikum. Tak tedy pohádku O začarovaném mlýně tak, jak se to tehdy dělalo, přenášeli pomocí kamer do domovů diváků. Zůstal záznam. V Havlíčkobrodském klubu Oko ( kterému tímto děkujeme ), HBTV nám natočila představení O Palečkovi, a tak jsme obě natočené inscenaceposlali do Bruselu. Aniž bychom tušili, stali jsme se tak součástí velkého projektu: naše pohádky byly spolu s pohádkami kolegů z Itálie, Francie, Anglie a dalších zemí, v jeden den vysílány na ambasádách po celém světě.

A pak přišlo pozvání do Bruselu?

Ano, jen tak mimochodem přišel e-mail, že v rámci projektu Noci s Andersenem by nás rádi uvítali v České škole bez hranic.

Podle čeho jste vybírali představení, které jste tam hráli?

No právě. Původně jsme vše domlouvali v mírové době. Přišla válka na Ukrajině a všechno bylo najednou jinak. Jet si zahrát do Bruselu naši velkou pohádku, za nových podmínek, by byl zkrátka přepych, který jsme si nemohli dovolit. Navíc kolega měl také jiné závazky, které zkrátka nešlo časově sladit.

Řešení se našlo.

Když se chce, vždycky se najde řešení. Těsně v době před covidem jsem nazkoušela svoji sólovou, loutkovou pohádku Dobrodružství skřítka Šubíska. Všechno se tak tehdy sešlo, řezbář mi vyřezal krásné loutky, přesně, podle mého přání. Režisér Libor Štumpf pro mě napsal představení, které se skládá ze tří krátkých příběhů. Pohádka je určena do malých prostorů, jako jsou herny Mateřských škol. Jenže tady v Čechách prezentuji svého skřítka Šubíska tak, že se narodil na louce na Vysočině.

Což se moc do Nocí s Andersenem nehodilo, chtělo to tam něco klasického. A tak do mého "ansáblu" přibyla loutka Kašpárka, který v Bruselu Šubíska zastoupil. A mohli jsme letět.

Kde jste hráli?

Přímo v budově České ambasády v Bruselu a dokonce tři představení.

Jaký mělo představení úspěch?

Jsem opravdu moc šťastná, protože jsme si dovezli pozvání na příští jaro, na celosvětový festival divadla do tamějšího Královského divadla. A výhledově chystáme další a užší spolupráci. Rýsují se další výzvy a nabídky, ale uvidíme, dokud to nebude, tak nic neprozradím. To je ta proslulá divadelní pověrčivost.

Byl čas si prohlédnout město?

Byl. Pořadatelé původně naplánovali náš přílet na pátek 13., to jsem okamžitě vznesla námitku, protože třináctého, v pátek do letadla nenastoupím, ani náhodou. Letěli jsme tedy o den dříve, a tak na prohlídku města byly dva dny. Navíc dámy, které se o nás staraly nám zajistily hotel přímo v historickém centru města, památky a všechna ta krása byla na dosah. Přiznám se, že historie Bruselu a celkově historie Belgie, byla pro mě velká neznámá. Věděla jsem jen povrchně to, co ví každý, že je tam Parlament a Atomium. Atomium je od středu města celkem daleko, ale tamější metro nás dovezlo až k němu. Ten monument nás naprosto ohromil, pro Brusel je tato stavba to samé, jako Eiffelova věž pro Paříž. Každý den naše cesta vedla okolo Královského paláce. Z krásy budov na Grand Place se nám zatajil dech, vidět a navštívit Katedrálu svatého Michaela, budovy Parlamentu i Parlamentária je téměř povinností, stejně jako pohled na sošku Čůrajícího chlapečka. Samozřejmě jsme ochutnali belgické vafle,metr piva i monstr belgické hranolky.

Takže mise Brusel splněna.

Co chystáte do budoucna?

Právě jsme se vrátili ze zámku Kunína, kde jsme hráli tři týdny.

Teď se už těšíme na léto - hrajeme například první a poslední, pravidelné, prázdninové, pohádkové středy na Havlíčkobrodském náměstí, budeme hrát na zámku Červená Lhota, pravidelně každý čtvrtek na zámku Kačina a první týden v srpnu se opět splavujeme se ostatními vodníky z Čech, Moravy i Slezska do Chlumu u Třeboně. Ve spolupráci s klubem Oko chystáme na podzim, pravidelné nedělní pohádky.

Teď se, ale radujeme z toho, že se vrací diváci do divadel a že můžeme dělat to, co děláme a co máme rádi. Rozesmívat a roztleskávat velké i malé diváky a především, hrát příběhy, ve kterých vždycky všechno dobře dopadne.